Zombie Walk Praha 2008

Den oživlých mrtvol
„Tak máme v Praze oživlé mrtvoly, paní Müllerová“, řekl by asi Josef Švejk, kdyby se byl býval dožil 17. května letošního roku.
Zombiewalk

Toto sobotní odpoledne totiž centrem města ze Staroměstského na Václavské náměstí pochodovalo podobných zjevů přes 600. Konal se totiž historicky první český a vlastně i první středoevropský Zombie Walk.

Ne všemi byl jeho smysl zcela pochopen, někteří novináři si například mysleli, že se jedná o recesi spojenou s posledním zvoněním. Jiní se zase nechali přesvědčit ekoteroristickými antioteplovači lživě tvrdícími, že se jedná o jejich happening, který má poukázat na to, že kvůli globálnímu oteplení už ani mrtvoly nemají v hrobě klid. Nic z toho samozřejmě nebyla pravda, takže je třeba divoké zvěsti uvést na pravou míru. 

Uvedená  recesistická akce vznikla za oceánem, poprvé se něco na tento způsob odehrálo ve slunné Kalifornii. Zde se v roce 2001 při příležitosti výročního hororového festivalu „The Trash Film Orgy“ několik desítek lidí namaskovalo za oživlé mrtvoly a jalo se děsit nic netušící kolemjdoucí.

První oficiální Zombie Walk se ale odehrál až v roce 2003 a podstatně severněji, v kanadském Torontu. Zmrtvýchvstalých se sešlo pouhých šest a ani další šíření této „nákazy“ po severoamerickém kontinentu nebylo nikterak dramatické. V roce 2005 se v San Franciscu sešly asi dvě stovky zombií a v tomtéž roce se kanadský Vancouver mohl pochlubit návštěvou necelých čtyř stovek pochodujících nebožtíků.

Tradičně nejvyšší účast mají tyto akce v nákupním středisku Monroeville v Pittsburghu, které je samozřejmě každému fandovi hororů (a těch zombiáckých zvlášť) důvěrně známé. Natáčel se zde totiž kultovní zombie snímek „Úsvit mrtvých“. Právě na tomto místě byl zaznamenán dosavadní rekord, zapsaný i Guinessově knize, totiž rovných 1174 zombíků.

Když se příslušníci naší gothic subkultury rozhodli, že tuto rozkošnou tradici přenesou i do českých luhů a hájů, panovaly obavy, zda se sejde dostatek mrtvol. Dědicové již zmíněného Josefa Švejka a Járy Cimrmanna však svou národní povahu, jíž není nic svaté, nezapřeli a tudíž nezklamali. 641 registrovaných zombií je velmi pěkné číslo, zvláště když propagace nebyla nikterak masivní. Můžeme tudíž doufat, že v příštím roce by pittsburgský rekord mohl padnout právě v magické stověžaté Praze.

Kdo by chtěl na tomto bohulibém (nebo snad ďáblulibém?) díle participovat, je samozřejmě vítán. Bližší podrobnosti k celé akce včetně podrobných návodů jak se co nejúspěšněji namaskovat, nalezne na stránkách http://www.zombiewalk.cz, případně též na stránkách české gothic subkultury www.sanctuary.cz.

Kromě toho letos dokonce Městská knihovna poskytla azyl buď všem těm, kteří si nevěděli rady s namaskováním a potřebovali radu či pomoc zkušenějších zombií, nebo mrtvolám trpícím stydlivostí, které nechtěly cestovat přes celou Prahu (či dokonce z míst ještě vzdálenějších) ve své hnilobné podobě.

Zombie Walk

Pro ty, kteří zas až tak moc netouží promenovat se po ulicích ve zkrvaveném oblečení, s hnijícími obličeji, vyhřezlými střevy, chřestícími kostmi a podobnými rekvizitami, však můžeme aspoň uvést, co bylo k vidění v roce loňském a co tudíž mohou očekávat příští jaro, přijdou-li se podívat.

Letos bylo lze zahlédnout chodící mrtvoly v rozličném stádiu rozkladu, od několik hodin starých až po takové, ze kterých nezbylo o mnoho více než kostra s pár cáry hnijícího masa. Taktéž společenské postavení nebožtíků bylo velmi pestré, v malebném chumlu se střídaly vznešené dámy a pánové z lepšího světa s prostými lidmi. Co do profesí byly zastoupeny snad všechny možné myslitelné. Nejhojnější byla účast mrtvých nevěst a zdravotnického personálu všeho druhu, nechyběli však ani mnozí další. Neúspěšní sportovci (fotbalista, cyklista, potápěč), mrtvá mažoretka, nešikovní domácí kutilové, hrobníci, řezníci, mafiáni s dírou po kulce uprostřed čela, stejně jako osoby z opačné strany zákona, policisté, ba dokonce i příslušník zvláštních jednotek vláčející za sebou střeva, kněží a jeptišky, ubozí civilisté, kteří se proměnili v zombie poté, co byli přepadení a pokousaní rovnou ve sprše... Účastnily se celé zombie rodinky včetně malých dětí, nechyběl dokonce ani jeden nemrtvý pitbul. K dovršení všeho se ráčil z nebe dostavit i  sám zmrtvýchvstalý ze všech nejslavnější.

Otázkou je, na co se můžeme těšit příště. Ti pozornější z vás si jistě všimli, že ve výčtu chyběli zombivci (tedy zombie myslivci), kteří patrně zůstali spát v lesích kolem motelu Halali. Můžeme ovšem doufat, že v příštím roce se i na křivoklátskou samotu donese zvěst o srazu oživlých mrtvol pod sochou Jana z Husi, na které by žádná své cti dbalá zombie neměla rozhodně chybět.

Jako určitý tip pro příští účastníky uvádím závěrem, co všechno ještě letos k vidění nebylo. Např. mnohé historické osobnosti – třeba výše zmíněný Mistr Jan nebo když už jsme začínali Švejkem, tak zastřelený následník trůnu i s manželkou, případně propíchnutý Albrecht z Valdštejna... Ono by se toho dalo najít hodně, když by si jeden dal práci. Samozřejmě nejen v našich dějinách, ona taková Marie Stuartovna či její jmenovkyně Antoinetta, Johanka z Arku, Giordano Bruno, Gaius Iulius Caesar, Sisi propíchnutá pilníkem a mnozí další by se také dali náležitě dramaticky ztvárnit.

Takže doufám, že příští rok nejen spolu pokoříme světový rekord, ale hlavně budou k vidění takové živé obrazy, že japonským turistům budou údivem padat fotoaparáty z rukou.

Autor fotografií: Hanina Veselá