Jak jsem šlapal i z kopce aneb S Mensou na kole z Prahy do Prčice

Pot a déšť mi tečou do očí, funím při každém šlápnutí do táhlého kopce, nohy bolí a já se snažím vzpomenout, co mě přimělo k tomu, že místo abych byl v suchu a teple domova, nacházím se na silnici někde u Prčice a jen se ze mne leje.

V hlavě se zkouším dopátrat toho, proč se cykloamatér (jako já) vydá na kole na trasu, kterou obvykle absolvují hlavně zkušení harcovníci, a navíc s cyklovýbavou (kterou mám já), která je dobrá akorát na popojíždění po nejbližším okolí bydliště.

Jako úplný nováček, který je v Mense od prosince, jsem v únoru t. r. poprvé navštívil setkání MS Praha. Protože se na setkáních nekonají žádná oficiální představování nováčků, musel jsem si poradit sám a aktivně se pokusit někoho z pražských mensanů poznat. Osud tomu chtěl, že jsem se téměř celý večer dobře bavil s nějakým Martinem a nějakým Vítkem.

Oba se bavili o různých absolvovaných výletech a srazech a jen tak mezi řečí se mě zeptali, zda s nimi nechci v květnu jet na kole do Prčice. Chvilku jsem se nechal hecovat, nicméně nakonec jsem přikývnul. Proč ne?

Rozhodl jsem se tedy neponechat nic náhodě. Zavezl jsem své „zánovní“ kolo zn. Favorit, které jistě pamatuje první let člověka do vesmíru, do servisu s prosbou, aby z něj udělali kolo, které by mohlo jet na silnici bez obav z pokuty za nesoulad se zákonem a spolehlivě mě dovezlo až do cíle.

V pátek večer mi kolo vrátili s tím, že zadání splnili na 50 %. Kolo splní předpisy, ale co se týká spolehlivosti, že prý mi přejí štěstí…

V obchodě jsem si koupil dva energy gely, jednu proteinovou tyčinku, dvě tatranky, tubu s šumivými tabletami obsahujícími hořčík a jednu Studentskou pečeť jako odměnu pro sebe, až dorazím do cíle. Protože speciální cyklooblečení nevedu, rozhodl jsem se vzít si funkční tričko, sváteční manšestráky a červenou bundu do deště, aby mě každý na silnici viděl. Jen kšiltovku mi manželka rozmluvila, že prý přilba bude přeci jen bezpečnější. Začal jsem se na výlet dokonce těšit. O tom, že do cíle dorazím, jsem nepochyboval. Jen jsem zatím netušil jak.

V sobotu jsem hodil kolo do auta a přijel na místo srazu po čtyřech kolech. Nechtěl jsem riskovat zpoždění, pokud bych jel na kole, a co si budeme povídat, každý ušetřený kilometr se počítá. Na místě srazu jsem byl jako první. Když přijel Vítek, tak chvilku přemýšlel, zda jsem to skutečně já a jestli v tom, v čem mě vidí, a na tom, na čem mě vidí, opravdu pojedu do Prčice.

Nakonec nás jelo pět: Vítek, Martin se svými syny a já. Prvních 35 kilometrů do Týnce bylo testovacích. Kluci zjistili, že do pedálů fakt nemohou šlapat naplno, protože mi ujíždí. Já zase zjistil, že nemá smysl neustále šlapat naplno, protože se jich stejně neudržím. A to jsem, prosím, šlapal i z kopce, což normálně nedělám! Nakonec jsme přistoupili na klasický model všech výletníků. Rychlejší jeli vepředu, čas od času počkali na pomalejšího, dali mu pak náskok, aby ho po čase zase dojeli. Vždy však platilo, že poslednímu byl někdo na dohled nebo s ním (obvykle tedy se mnou) i nějakou dobou někdo jel. Když jsme dojeli do Týnce na první kontrolní bod, kluci se radostně vrhli na klobásy. Já jsem s díky jídlo odmítnul a byl rád, že si můžu oddychnout. Ale jak si vychutnávali jídlo, vzpomněl jsem si, že mám v kapse ony dva energy gely. Hladově jsem vysál jednu tubu a navrch jsem ji zajedl velkou tvarohovou buchtou.

Že by se mnou ona tuba něco provedla, jsem nepozoroval. Nicméně kluci přiznali, že jsem šlápnul do pedálů a vyjel kopec jako Michal Klasa v dobách své nejlepší slávy. Tvarohová buchta asi dělala divy! Později mě však rychlost opustila a já si jel dál svým tempem. Aby Vítek stačil mému tempu, musel být neustále na brzdě a občas šlapat dozadu.

Uznávám, že moje převodová kombinace s pěti kolečky vzadu (jedno později nešlo použít) a jedno vpředu (na druhé jsem se neodvážil přeřadit) mi nedovolovala využít příliš variant při různých stupních stoupání či klesání. Bylo proto pár kopců, které jsem došel na vrchol dokonce pěšky. To jsem však za přílišný handicap nepovažoval, protože ti, co jeli „na veverku“ (nejmenší kolečko vpředu a největší vzadu) měli stejnou rychlost jako já pěšmo.

V Kosově Hoře (62 km) jsme si dali dršťkovou polévku, aby se žaloudečky zahřály a zaplnily. A já navrch svůj druhý energy gel. Díky vydatné polévce jsem potom chvíli šlapal na čele pelotonu a užíval si svých pár minut slávy drtiče kopců. Před Prčicí jsme odbočili do Strnadovského mlýna, kde nás kromě Katky Šírové a Tomáše Kocmana čekala ještě chutná svíčková a teplo výčepu. Jako návdavek bylo potěšitelné vnímat, jak jsou si všichni mensané vlastně blízcí, když nás Katka nazývala svými „příbuznými“.

Prčice (76 km) nás přivítala deštěm. Po krátkém oddychu, kdy jsme zapózovali Vítkovi na společnou fotku a oblékli se do pláštěnek, protože už fakt začalo pršet, jsme se rozloučili a vydali na zpáteční cestu. Já jsem se Sedláčky vyrazil k nejbližšímu vlaku, což bylo dalších šest kilometrů převážně do kopce a v lijáku. Vítek vyrazil na kole zpátky ku Praze.

České dráhy, vzdor své pověsti a tradici, tentokrát ukázaly lidskou tvář. Vlak z Heřmaniček do Benešova měl extra zavazadlové vagony pro kola a dostatečný počet osobních, v nichž bylo navíc teplo, takže jsme si mohli sednout a trochu se usušit. A vzdor výraznému zpoždění na nás v Benešově čekal přípoj na Prahu a také v něm jsme si mohli sednout.

Co napsat závěrem? Snad jen, že to byl povedený výlet, alespoň z mého úhlu pohledu. Nic mě výrazně nebolí a záda jsem cítil už před výletem. Díky Vítku za letošní pozvání na Prčice!

Autor: Jan Pokorný
Sdílet
Hledání
Členské příspěvky
Informace o tom jak zaplatit členské příspěvky naleznete na webu Mensy.
Stažení časopisu
Časopis Mensa 5/2018 (říjen) si můžete stáhnout ve formátu PDF kliknutím na obrázek.
Titulní strana časopisu Mensa 5/2018
Inzerujte s Mensou
Informace o možnostech inzerce v médiích Mensy ČR naleznete na stránce inzerce v papírovém časopise.
Hledáme
"Historiky"
Mensa má na našem území bohatou historii, avšak jen její malá část je přehledně zmapována. Hledáme pomocníky, kteří by chtěli projít několik starších časopisů, vybrat z nich relevantní informace a upravit je do přehledné podoby.

Programátora
Šikovného programátora, který by byl ochoten věnovat část svého času a doprogramovat nám sekci Kariéra na intranetu Mensy.

Práce v redakci je dobrovolná a nemůžeme Vám za ni slíbit hmotný honorář. Nabízíme Vám však možnost dělat zajímavé věci s lidmi, se kterými je radost pracovat. Se zájmem se, prosím, obracejte na .
Inteligence
Inteligence a její měření
Co je to inteligence, jak se člení a jak ji můžeme změřit, co to znamená IQ?

Popis různých stupnic IQ
Na světě se používají různé stupnice IQ, vysvětlujeme jejich podstatu a vztahy mezi nimi

Historie měření inteligence
Podrobně vysvětlujeme jak se vyvíjely způsoby a metody měření inteligence

Jsme chytřejší než naši předkové?
Rozebíráme Flynnův efekt a změnu průměrné inteligence v populaci během 20. století

Kreativní génius nebo psychotik?
Hranice mezi geniálním a psychotickým jedincem je často velmi úzká, vysvětlujeme, proč tomu tak je a zda spolu tyto vlastnosti souvisí

Chcete znát své IQ?
Přihlaste se na testování IQ pořádané společností Mensa, které na rozdíl od mnoha pochybných testů na internetu probíhá prostřednictvím mezinárodně uznávaného a standardizovaného testu.
Mensa v médiích
Našli jste nějaký článek o Mense? Prosím, pošlete odkaz na adresu .
Napište nám
Rádi píšete a chcete uveřejnit článek v časopise nebo na webu Mensy? Chtěli byste Mense pomoci jinak? Potom určitě napište na .
Testování inteligence
Informace a přihlášku na oficiální testování inteligence naleznete na http://testovani.mensa.cz/. Testování můžete také někomu darovat formou dárkové poukázky.
Tištěný časopis
Časopis Mensa může odebírat kdokoliv (i nečlen) na území ČR za 150 Kč ročně. Se zájmem o předplatné se, prosím, obracejte na sekretářku: .