Ondřej Kania: Klíč k lepšímu vzdělání

Ondřej Kania je z mého pohledu jedním z těch, koho vypravěč z románu Saturnin nazývá „Bílé vrány“, čili člověk, který se nebojí svoji odvážnou a někdy se může zdát až bláznivou myšlenku dotáhnout do konce a uskutečnit ji. Ondřej takovou myšlenku, takový sen měl a odvážil se, uskutečnil ho, dotáhl jej do konce a ještě dál. Tím se pro nás stal zajímavým, a proto jsme ho pozvali jako váženého hosta mezi nás do SIGu Manager.

Ondřeji, můžeš se nám na úvod krátce charakterizovat? Jaký jsi v základu člověk?

Jsem člověk, který má tendenci přicházet s šílenými nápady a následně za nimi jít a snad jich i dosáhnout. Jsem vytrvalý, jdu ve věcech do detailu a dělám zásadně jen to, čemu rozumím. Jinak si myslím, že jsem úplně normální člověk z velice skromných poměrů, který si vše, co má, musel vybojovat a odpracovat a nikdo mu nedal nic zadarmo.

Jak ten tvůj příběh začal? Proč ses „rozešel“ s českým školním systémem? A byl to klidný rozchod?

Pocházím z rodiny, kde jsem v podstatě teprve druhým člověkem, který dokončil klasickou střední školu. Ostatní mají učiliště. Vyrůstal jsem s prarodiči a prožil jsem de facto dětství nejprve v pokoji s babičkou a následně v malém pokoji s dědou. Ta rodinná situace nebyla jednoduchá, ale dělali vše, co mohli, abych měl co nejlepší život. Co je ovšem poměrně logický důsledek toho, jaké vzdělání sami členové mé rodiny dostali, je to, že vnímali věci poměrně jednoduše. Tedy, měl jsem blbé známky, protože mě škola nebavila, neviděl jsem v ní příliš velký smysl, raději jsem si hrál na počítači, poslouchal americké pořady a filmy a podobně. Ta první část, tedy ty blbé známky pro ně automaticky znamenaly, že nejsem příliš chytrý a měl bych se tedy podívat po nějakém učilišti, protože nemám na normální školu a jen bych se tam trápil. Ta druhá část, tedy počítačové hry, záliba v YouTube a další věci, to bylo pod jejich rozlišovací schopnosti, nechápali, že jsem se ve čtrnácti naučil perfektně anglicky díky hraní online počítačových her, kde jsem byl v kontaktu s lidmi z celého světa. Za totéž vděčím YouTube, kde jsem objevil Davida Lettermana a další americké talk shows a poslouchal jsem je paralelně přitom, když jsem hrál hry. Čili tohle jsou dva fundamentální pohledy na věc. Já byl přesvědčen o tom, že je správný přístup věnovat se tomu, co mě baví a naplňuje, proto jsem byl vždy ve třídě nejlepší z angličtiny a historie, ale že nemám důvod mít lepší známku než trojku nebo čtyřku z fyziky či chemie, protože mě to prostě nebaví a vím, že se tomu věnovat nebudu. Časem se ukázalo, že můj pohled byl správný a pohled rodiny, respektive pohled, který je rozšířený v českém systému a je na něj český systém nastaven – co nejlepší známky, memorování textů, abych dostal jedničku, a podobně, byl zkrátka pro mě osobně špatný. Všechny jsem překvapil v momentu, kdy jsem udělal úplně v pohodě přijímačky na normální střední školu, a ještě víc jsem všechny překvapil, když jsem dostal plné stipendium na střední škole v Americe, kde jsem absolvoval poslední dva roky střední školy. No a samozřejmě teď nikdo vůbec nechápe, jak člověk, který neměl rád školu, může založit úspěšnou kariéru na tom, že rozumí školství a tvoří vlastní školy, případně radí lidem, kam poslat jejich děti na školu.


„Bez ohledu na to, co budete někde v zahraničí delší dobu dělat, zda pracovat, nebo studovat, tak je to vždy naprosto zásadní, formativní zkušenost, která člověka mentálně posune úplně jinam.“


Ty jsi následně odjel do USA, kde jsi nějakou dobu pobýval. Čím tě tento pobyt obohatil?

Bez ohledu na to, co budete někde v zahraničí delší dobu dělat, zda pracovat, nebo studovat, tak je to vždy naprosto zásadní, formativní zkušenost, která člověka mentálně posune úplně jinam. Začnete o věcech přemýšlet jinak, ve větších souvislostech a jen tak něco vás nevykolejí. Člověk nikdy nezapomene na ty první momenty v úplně jiné zemi, v jiné kultuře, kde všichni mluví jiným jazykem. U mě bylo specifické, že jsem dostal plné stipendium na velice malé, křesťanské a historicky černošské škole. To prostředí bylo nesmírně obohacující, vytvořilo to ve mně obrovský sklon k empatii, solidaritě a toleranci. A taky jsem si musel celé své stipendium odpracovat. Po škole jsem byl odvezen do nějakého města na nějakou neznámou ulici, dostal jsem krabici se sušenkami a koláči a musel jsem do večera, tedy za několik hodin, všechno prodat a vydělat určité množství peněz. Tím, že klepete v cizí zemi na domy cizích lidí, kteří mluví jiným jazykem, se naučíte obrovské množství věcí. Byť to nebyla akademicky vyhlášená či nijak extrémně těžká škola, tak musím říct, že tahle zkušenost byla nepochybně to nejcennější, co jsem mohl poznat, a především tomu vděčím za to, co jsem teď. Nyní mám již pět let možnost pracovat s nejlepšími středními školami na světě, kam skrze naši agenturu každý rok posíláme velké množství studentů ze zemí Visegradské čtyřky. Tyto školy navštěvují významní světoví politici, novináři či vědci a jsou to mnohdy školy, jejichž absolventi jsou nejbohatší lidé světa. Každý rok se dostávají na ty nejlepší univerzity na světě. Musím ale říct, že kdybych stál před možností chodit na takovou školu, nebo si projít znovu tím, čím jsem si prošel, tak volím zase tu stejnou cestu. Mně to prostě sedí líp.

A co jsi dělal po návratu domů do ČR?

Protože jsem kvůli letenkám a kapesnému utratil v podstatě veškeré nevelké úspory, které moje rodina měla, rozhodl jsem se na konci posledního ročníku na střední v Americe, že odmítnu nabídky na univerzity, které jsem měl, a využiji pracovní nabídku, která se mi naskytla. Dostal jsem se totiž na stáž k jednomu velice bohatému pánovi v Atlantě, který mimo jiné vlastní síť desítek středních škol po celé Americe. Nabídl mi místo asistenta a domluvili jsme se, že se po odmaturování vrátím na měsíc domů za rodinou, zařídím si pracovní víza a následně se vrátím v srpnu k němu. Vrátil jsem se tedy domů, ale po pár týdnech mi přišel e-mail, že bohužel není možné mi na tu pozici zajistit pracovní víza. Rozhodl jsem se tedy, že rok zůstanu v ČR, potom nastoupím na univerzitu v USA a budu studovat mezinárodní vztahy nebo historii. Bylo mi ale jasné, že si na rok musím najít práci. Začal jsem tedy chodit na všechny možné pohovory na ty nejbizarnější pozice, jako například nosič kufrů v hotelech. Nikde mě nevzali. Po dvou měsících jsem tedy ze zoufalosti přišel s nápadem, že bych mohl radit lidem při výběru kvalitní školy v zahraničí, protože jsem všechny ty nejlepší americké internátní školy znal, protože jsem proti nim hrál dva roky basketbal a dva roky předtím jsem se na všechny tyto školy hlásil. Kamarád mi vytvořil web, já ten odkaz dal v úterý odpoledne na nějaká fóra o životě a studiu v zahraničí, no a ve středu ráno volala první zájemkyně z Prahy a z ní se následně stala naše historicky první klientka. Potom začal být větší zájem, dal jsem se dohromady se svým nejlepším kamarádem ze základky, Tomášem, založili jsme firmu a tam to začalo.

Začal váš úspěšný byznys. Na co se dnešní JK Education zaměřuje? Co všechno pod něj patří? Jaké školy a aktivity?

JK Education má v podstatě dvě větve. Ta první a zároveň nejstarší je agentura, která má portfolio mnoha desítek kvalitních internátních středních škol z USA, Kanady a Evropy. Pokud mají rodiče zájem o to, aby jejich dítě odjelo na dlouhodobější pobyt do zahraničí (půl roku a více), nebo krátkodobější (týden až dva měsíce), tak se na nás obrátí, protože my nabízíme ty nejlepší školy, které jsou. Máme již stovky absolventů a v příštím školním roce budeme mít na těch dlouhodobějších pobytech hodně přes sto studentů, především z České republiky. Tyto studenty primárně rekrutujeme skrze veletrhy internátních škol, které pořádáme každý říjen a březen v Praze, Bratislavě, Budapešti a Varšavě. Školy nám platí dost peněz za to, že sem mohou přijet a prezentovat se před rodinami. To je stabilizovaný, hlavně díky těm veletrhům, a velice dobře ziskový byznys, který budeme stále rozšiřovat.

Druhá větev je nová, ta obsahuje naše vlastní školy, které mají vždy své vlastní vedení, svůj vlastní management. Jediné, co se prolíná s fungováním agentury, je využití našeho firemního marketingového týmu. V Praze provozujeme soukromé české gymnázium – Pražské humanitní gymnázium – a letos v září jsme otevřeli American Academy in Prague, což je první americká střední škola v České republice. Díky zájmu rodičů z celého Česka i Slovenska jsme se rozhodli v září 2018 otevřít i American Academy in Brno a American Academy in Bratislava. Jedná se o střední školy, které jsou akreditovány skrze naši partnerskou školu v USA, takže jsme zcela mimo český systém, naši studenti absolvují americkou střední školu a následně dostávají americký maturitní diplom.

Abychom si udělali lepší představu – jaký máte v současnosti objem tržeb?

Americké akademie v Praze, Bratislavě a Brně utrží letos něco kolem 60 milionů korun se slušným ziskem. Agentura zhruba něco k milionu dolarů a přitom zprostředkuje zahraniční studium zhruba za 100 až 150 milionů korun. Nemáme žádné investory a žádné půjčky a veškeré investice, které jsou značné především kvůli potřebě každé z našich škol mít velkou budovu, která se musí opravit a vybavit, financujeme z vlastního cashflow.

O tobě, Ondřeji, je známo, že tvoříš byznys-duo s Tomášem Jízdným, a mně říká zkušenost, že když jsou dva obchodní společníci, tak, řečeno „werichovsky“, jeden dělá to a druhý zase tohle. Co, Ondřeji, děláš ty a co naopak tvůj společník Tomáš?

Já mám pod sebou obchod, marketing a strategii. Tomáš se stará o finance a provoz a zkrátka o všechny praktické věci, kterých je s rostoucím byznysem čím dál více. Oba dva pod sebou máme oddělení a lidi, kteří se na tyhle věci zaměřují a my je řídíme.

Kde bereš inspiraci pro výběr výukových metod? Je to inspirace čistě z USA, nebo je to nějaký mezinárodní mix?

Za posledních pět let jsem navštívil desítky z těch skutečně nejlepších středních škol, ať už v USA, nebo třeba ve Švýcarsku. Měli jsme již stovky studentů na těchto školách, a tak víme perfektně, jak pracují se studenty, jak pracují s učiteli, jaké výukové metody se ve škole používají, jak škola pracuje s volným časem a podobně. Velice se zajímám rovněž o Finsko, o kterém jsem četl snad všechny dostupné knihy, a dokonce jsem tam natočil i dokument o finském školství, který na YouTube vidělo již 26 000 lidí. Je to tedy mix toho nejlepšího ze všech systémů.

American Academy in Prague je první americká střední škola v Česku. Jedná se o pobočku, či nikoliv?

American Academy in Prague a další American Academies, které otevřeme, jsou střední školy, které vlastníme a provozujeme, ale máme strategickou smlouvu s naší partnerskou školou v USA, která nám garantuje akreditaci. V podstatě, kdybych to měl velice zjednodušit, máme franšízy jedné velice kvalitní a prestižní školy, která má zájem rozšiřovat své know-how po světě.


„Americký systém sám o sobě je velice unikátní, studenti totiž studují každý den těch stejných pět nebo šest předmětů, které si sami vyberou, a nejsou ve třídách rozděleni podle věku, ale podle úrovně v daném předmětu.“

Na vaši školu se nedostane každý zájemce. Podle čeho si vybíráte své studenty? Je to čistě o penězích, nebo v tom hrají roli i jiné předpoklady?

Student musí mít dobrou angličtinu, což je asi jediný aspekt v tom přijímacím procesu, který je měřitelný. Dále následují věci, které jsou nezměřitelné, a jsou tak na osobním vyhodnocení lidí, kteří se o přijímání studentů starají. V podstatě jde o to, zda jsou studenti připraveni na to, aby fungovali v systému velice odlišném od toho, který zažili ať už v české škole, nebo v mezinárodních školách britského typu, kde je stejně jako v Česku velká tendence k memorizaci a výkonu.

Ondřeji, pojďme se teď zaměřit naopak na učitele. Jaké předpoklady musí mít, aby mohli učit na vaší škole? Co od nich očekáváte?

Strašně záleží na tom, jaký předmět bude dotyčný učit a jakou bude mít další úlohu ve škole. Těch učitelů nabíráme tolik, že procento chybovosti ve výběru nějaké bude, a nečekám, že všichni budou perfektní. Nicméně musí splňovat to, že nejsou Čechy nebo Slováky, protože jsme americká škola. Ideálně to musí být Američané, případně máme Brity, Mexičana nebo učitelku z JAR. Dále musí obětovat všechno svým studentům. Musí být kreativní a plní nápadů, ale zároveň důslední a musí si umět zjednat respekt.

Čím je vaše škola výjimečná? Nadstandardní výukou? Osobnějším přístupem?

Naše škola je výjimečná tím, že díky americké akreditaci tzv. nezávislé školy (independent school) akreditační organizace kontroluje jen jednu jedinou věc, zda děláme všechno proto, abychom dosáhli na cíl, který jsme si na začátku stanovili, tedy vytvořit školy, které budou mít na prvním místě studenta a rozvoj těch kompetencí a znalostí, které jsou pro život v 21. století naprosto zásadní. Předměty, které nabízíme, a jejich obsah jsme si v podstatě vytvořili sami, samozřejmě za konzultací s naší partnerskou školou, která má zhruba 200letou historii a výborné výsledky. A rovněž je dlouhodobě naším cílem dostat naše studenty na kvalitní zahraniční univerzity. Koneckonců v Praze máme například 75 % studentů-cizinců z 20 zemí světa. Americký systém sám o sobě je velice unikátní, studenti totiž studují každý den těch stejných pět nebo šest předmětů, které si sami vyberou, a nejsou ve třídách rozděleni podle věku, ale podle úrovně v daném předmětu. Učitelé tak učí menší skupinku studentů, mezi nimiž jsou minimální rozdíly, to vše následně znamená, že učitelé se studentům věnují mnohem individuálněji a jsou schopni zachytit problém hned v zárodku.

Jakou látku například probíráte navíc nebo jinak oproti klasickým českým školám?

Školní rok máme rozdělený na trimestry a v každém trimestru máme jeden velký tematický projekt, ke kterému mnoho předmětů v daném trimestru směřuje. V podstatě je to tematický projekt, který zahrnuje velké množství předmětů a studenti se na něm učí komplexnímu myšlení a kompetencím.

Je pravda, že školné máte nastaveno poměrně vysoko? Kolik činí za jeden školní rok?

American Academies jsou mezinárodní školy, které jsou násobně investičně nákladnější než české školy. Zahraniční učitelé jsou mnohem dražší, akreditace je drahá a tak podobně. Standardní školné mezinárodní střední školy v Praze nebo Bratislavě je zhruba 400 000 Kč a více. American Academy in Prague příští rok bude stát 260 000 Kč, totéž bude stát American Academy in Bratislava a ta v Brně bude stát 180 000 Kč.

Musím se zeptat: nedělá to z American Academy elitní školu pouze pro děti bohatých rodičů?

American Academy je škola pro děti těch rodičů, pro které je vzdělání prioritou, a proto jsou do něj schopni investovat. Většina našich studentů nejsou v žádném případě děti super bohatých lidí. Nicméně žádné dotace ze státu nemáme a musíme si na všechno vydělat sami, a jak jsem popsal, náklady na provoz takové školy jsou násobné oproti nákladům na českou školu, která může stát na školném několikanásobně méně.


„Velkým úkolem je dostat se ze situace, kdy je největším beneficientem českého školství průmysl, tak, aby největším beneficientem byl student.“

Nemyslíš si, že se jako společnost pomalu, ale jistě dostáváme do situace, kdy kvalitu vzdělání určuje až příliš finanční zázemí? Nezvýší to už tak velké nerovnosti mezi studenty? Nevzbuzuje to v tobě obavy?

Naše školy těžko nějaké nerovnosti mohou zvýšit, jelikož to jsou mezinárodní školy, které jsou určeny primárně pro expaty a jen minoritně pro české a slovenské studenty. Určitě je patrná tendence, že čím dál více rodičů je ochotno zaplatit čím dál větší peníze za nějakou soukromou školu, pokud mají pocit, že její vzdělávací program je pro jejich dítě vhodnější než program školy státní. To dlouhodobě povede k velkému rozevírání nůžek a velké nerovnosti, protože ty nejlepší učitele si zaplatí soukromé školy, stáhnou k sobě tu bohatší část obyvatelstva a školy na menších městech a vesnicích budou mít méně kvalitní učitele a budou určeny pro chudší část obyvatelstva. Jediným řešením tohoto přicházejícího problému je zásadní reforma veřejného školství, která systém posune z 19. století do století 21. Jiná cesta nevede, k tomu ale musí být politická vůle.

Do jaké míry podle tebe české školství drží krok svými výstupy s potřebami jednotlivců, firem a jiných organizací?

Český vzdělávací systém má ve svém DNA zakódováno, že musí generovat pracovní sílu pro průmysl. Podle toho je nastaven celý systém, myšlení učitelů a vzdělávací koncepce, které se na našich školách objevují. Velkým úkolem je dostat se ze situace, kdy je největším beneficientem českého školství průmysl, tak aby největším beneficientem byl student.

Není to ale pro vás náhodou nakonec dobře, že to tady nefunguje?

Určitě je. Neschopností politiků a zastaralostí českého školství velké množství lidí je a bude ochotno využít našich služeb. Dobře pro nás, špatně pro zemi.

Není žádným tajemstvím, Ondřeji, že se angažuješ i v politice. Proč? Máš ambice změnit české školství? Pokud ano, jak toho chceš dosáhnout?

Ano, snažím se již dva roky radit různým politickým stranám a kandidátům s tím, jak mohou posunout české školství dále. Naštěstí se už povedlo donutit politiky, aby o školství začali přemýšlet a aby o něm přemýšleli jinak, jako o skutečné věci strategického významu pro dlouhodobou konkurenceschopnost naší země. Já osobně se do nějaké větší kandidatury pustím až v okamžiku, kdy budu vidět, že naše vlastní školy generují takové absolventy, kteří jsou schopni se dostat na vynikající univerzity, a že tak naše koncepce skutečně funguje. Pokud by se to stalo, což uvidíme zhruba do čtyř let, tak bych možná mohl mít i ty nejvyšší ambice.

Máš, Ondřeji, nějaký další sen, který by sis v budoucnu rád splnil?

Změnit české školství.

Poděkování

Rádi bychom touto cestou poděkovali panu Ondřeji Kaniovi za to, že si na nás našel čas a podělil se s námi o svůj inspirující a nevšední příběh, své zkušenosti a názory.


FINSKÝ SEN

je 30minutový dokument o finském školství, ve kterém autoři zjišťují, co stojí za úspěšnou Finskou vzdělávací reformou, jak přistupují ke vzdělávání a jak připravují budoucí učitele. Cílem snímku je rozpoutat debatu o podobě vzdělávání v České republice napříč celým politickým spektrem.

Autor: Stanislav Wolf
Sdílet
Hledání
Členské příspěvky
Informace o tom jak zaplatit členské příspěvky naleznete na webu Mensy.
Stažení časopisu
Časopis Mensa 4/2018 (srpen) si můžete stáhnout ve formátu PDF kliknutím na obrázek.
Titulní strana časopisu Mensa 4/2018
Inzerujte s Mensou
Informace o možnostech inzerce v médiích Mensy ČR naleznete na stránce inzerce v papírovém časopise.
Hledáme
"Historiky"
Mensa má na našem území bohatou historii, avšak jen její malá část je přehledně zmapována. Hledáme pomocníky, kteří by chtěli projít několik starších časopisů, vybrat z nich relevantní informace a upravit je do přehledné podoby.

Programátora
Šikovného programátora, který by byl ochoten věnovat část svého času a doprogramovat nám sekci Kariéra na intranetu Mensy.

Práce v redakci je dobrovolná a nemůžeme Vám za ni slíbit hmotný honorář. Nabízíme Vám však možnost dělat zajímavé věci s lidmi, se kterými je radost pracovat. Se zájmem se, prosím, obracejte na .
Inteligence
Inteligence a její měření
Co je to inteligence, jak se člení a jak ji můžeme změřit, co to znamená IQ?

Popis různých stupnic IQ
Na světě se používají různé stupnice IQ, vysvětlujeme jejich podstatu a vztahy mezi nimi

Historie měření inteligence
Podrobně vysvětlujeme jak se vyvíjely způsoby a metody měření inteligence

Jsme chytřejší než naši předkové?
Rozebíráme Flynnův efekt a změnu průměrné inteligence v populaci během 20. století

Kreativní génius nebo psychotik?
Hranice mezi geniálním a psychotickým jedincem je často velmi úzká, vysvětlujeme, proč tomu tak je a zda spolu tyto vlastnosti souvisí

Chcete znát své IQ?
Přihlaste se na testování IQ pořádané společností Mensa, které na rozdíl od mnoha pochybných testů na internetu probíhá prostřednictvím mezinárodně uznávaného a standardizovaného testu.
Mensa v médiích
Našli jste nějaký článek o Mense? Prosím, pošlete odkaz na adresu .
Napište nám
Rádi píšete a chcete uveřejnit článek v časopise nebo na webu Mensy? Chtěli byste Mense pomoci jinak? Potom určitě napište na .
Testování inteligence
Informace a přihlášku na oficiální testování inteligence naleznete na http://testovani.mensa.cz/. Testování můžete také někomu darovat formou dárkové poukázky.
Tištěný časopis
Časopis Mensa může odebírat kdokoliv (i nečlen) na území ČR za 150 Kč ročně. Se zájmem o předplatné se, prosím, obracejte na sekretářku: .