Kam kráčí časopis Mensa?

Rád říkám: „Mensa jsou její členové.“ Bohužel, samotné nalezení a definování toho, kdo vlastně je člen Mensy, je nesmírně obtížné. Členové Mensy, čili my, jsme totiž velice různorodí lidé. Drobný statistický přehled, který vyšel v časopise Mensa v květnu roku 2008 odhalil, že v Mense ČR je ode všeho kousek – od mladých géniů, členů Dětské Mensy, až po vážené dámy a pány na zaslouženém odpočinku, od slovutných právníků a důstojných soudců, až po rozpustilé studenty, kterým není nic svaté.

Z marketingového hlediska se jedná o téměř neuchopitelnou skupinu; skupinu, ke které by se jen obtížně sestavoval čtenářský profil, protože společných znaků krom intelektu lze nalézt opravdu velmi málo. Tato různorodost zajisté je největším bohatstvím Mensy, avšak šéfredaktorovi připravuje nejednu vrásku.

Díky tomu lze jen obtížně najít konkrétní slova podrobně naplňující úvodní vizi. Co si však myslím, že by v časopise mělo být? V první řadě zprávy o tom, co se v Mense děje, zprávy o tom, proč je zajímavé být jejím členem, informace o tom, kam Mensa směřuje, a o tom, čím Mensa je. Dále se v redakci snažíme hledat obsah, o kterém si myslíme, že osloví co nejširší spektrum čtenářů. Tento úkol je nicméně velmi obtížný, protože téměř žádné téma není dostatečně univerzální, a i pokud nalezneme relativně univerzální téma, je obtížné je vhodně pojmout a napsat článek, kterému porozumí laik, ale přitom nezklame ani erudovaného odborníka. Dlouhodobě se též snažíme, aby byl obsah časopisu různorodý a v každém dalším čísle se dostalo i na ty, které číslo předchozí možná tolik nezaujalo. Doufáme, že široký záběr časopisu čtenářům umožní nahlédnout i do oblastí, které by jim běžně zůstaly skryty.

Na závěr bych velice rád zdůraznil, že časopis v podobě, kterou právě držíte v ruce, by v žádném případě nemohl vzniknout bez obětavé a svědomité práce mnoha dobrovolníků, kteří každému číslu nezištně věnují téměř dvě stovky hodin práce. Velice rád bych jim všem upřímně a srdečně za jejich práci a neutuchající zápal poděkoval! Mrzelo by mě, pokud bych ve výčtu na někoho zapomněl, a tak raději napíši: „Srdečně děkuji vám všem, kteří děláte tento časopis“. Ti, kteří ode mě soustavně dostávají prosby o napsání, přepsání, upravení, předělání, doplnění, opravení nejlépe do včerejška, sami moc dobře vědí, že mluvím právě o nich.