Mensa tehdy a dnes

Na testování Mensy mne přivedla zvědavost na vše nové a neotřelé, co k nám po revoluci vstupovalo, a otázka, zda volit studium vysoké školy, anebo kariéru. Hned během prvního půlroku mého členství se mi dostalo do rukou několik čísel časopisu britské Mensy, a jelikož jsem plánovala jako čerstvá sedmnáctka strávit léto v Anglii (psal se rok 1991), nelenila jsem a podala si inzerát, kdo se mne tam ujme. Vzešlo z toho dlouhodobé přátelství s tehdejším britským studentem matematiky z Oxfordu, který mne tehdy v létě skutečně Oxfordem a jeho okolím provedl. Pamatuji se, jak mne anglická Mensa tehdy opravdu nadchla, v Oxfordu byla velmi propagovaná a aktivní v životě univerzity.

V období mé volby Miss Mensa (1993) se Mensa jako taková dosti personálně měnila. Začala v té době být zajímavější spíše pro lidi již profesně ukotvené. Nenabízela se taková podpora mladým lidem, jako je tomu dnes, řešily se hojně hlavolamy. Já jsem docházela do pražské klubovny – kde ale v té době podnětné prostředí příliš nevznikalo, nebyly zde žádné velké vůdčí osobnosti, které by daly setkáním z mého pohledu smysl a řád, nekonaly se akce SIGů v dnešním slova smyslu nebo konkrétní přednášky se zajímavými hosty jako nyní.

A jak vidím Mensu dnes? Skutečně mnoho se změnilo, velkou předností Mensy současnosti je informovanost členů prostřednictvím kvalitního časopisu a intranetu. Bohužel z důvodu časové vytíženosti nemám příliš možnost účastnit se akcí Mensy, ale pokud se na nějaké ocitnu, oceňuji velmi přátelskou atmosféru, která zde vždy vládne, a ochotu přítomných k diskusi, byť i z diametrálně odlišných oborů a zájmů. Mnoho se dělá pro děti, a to nejen studenty, ale i pro ty nejmenší – nečleny. Velký posun v činnosti Mensy je i dílem jejího předsedy, který díky své vlastní zkušenosti má na každého člena čas a dokáže podpořit nadšení pro věc.

A co pro mne Mensa znamená či jak mne ovlivňuje? Uvědomuji si, že každý má možnost něco zajímavého svému okolí nabídnout a není třeba se přitom obávat komunikace třeba s uznávanými vysokoškoláky a odborníky, kteří kolem sebe někdy, byť nevědomě, vytvářejí auru nedostižitelnosti, ale naopak těžit z jejich nadšení a zkušeností pro danou věc.