David Navara: šachy, člověk a duše

DAVID NAVARA

je nejlepší český šachista patřící do světové špičky. Ve 14 letech získal titul mezinárodního mistra, velmistrem se stal šest dní před svými 17. narozeninami. V roce 2005 remizoval s Anatolijem Karpovem, v roce 2006 s Borisem Gelfandem. Na prestižním turnaji ve Wijku aan Zee 2007 přezdívaném šachový Wimbledon se mu podařilo zvítězit nad pozdějším mistrem světa Magnusem Carlsenem. V roce 2017 porazil bývalého mistra světa Garriho Kasparova. David má rád například filozofické a sociologické knihy a má velký smysl pro fair play.

DAVID A ŠACHY

Davide, jak by ses krátce popsal? Jaký jsi v základu člověk?

Přemýšlivý, ale také impulsivní. V něčem možná připomínám roztržité profesory z anekdot.

Tvůj titul zní „šachový velmistr“. Co přesně to znamená?

K dosažení velmistrovského titulu hráč musí splnit určité podmínky. Dříve bylo na světě asi 100 velmistrů, dnes jich je mnohonásobně více. Devalvaci titulů ale můžeme pozorovat i v nešachovém prostředí.

V kolika letech jsi začal hrát šachy a za jak dlouho jsi se vypracoval mezi světovou špičku?

Pravidla jsem se naučil v šesti letech, první turnaj jsem hrál v sedmi, do světové špičky jsem se dostal v jednadvaceti.

Jaký je dnes tvůj vztah k šachům? Nakolik je vnímáš jako vášeň a nakolik jsou pro tebe zdrojem příjmů?

Šachy jsou pro mne povoláním, koníčkem i možností seberealizace.

Jednou jsi se zmínil, že – cituji: „Tím, že hraji šachy, také vytvářím hodnoty, i když srozumitelné jen užšímu okruhu lidí.“ Které hodnoty jsi měl na mysli? Můžeš být prosím konkrétní?

Většina mých turnajových partií se dostává do databází a mohou si je přehrávat lidé na celém světě. Díky uchovaným zápisům si můžeme přehrávat partie z minulých staletí, přičemž některé z nich jsou skutečnými uměleckými díly.

Co považuješ ty osobně za svůj dosavadní největší úspěch na poli šachu?

Dosáhl jsem mnoha obtížně srovnatelných úspěchů, ale asi nejvíce si cením své zlaté medaile na druhé šachovnici na šachové olympiádě v Istanbulu roku 2012. Nezní to moc srozumitelně, že? Šachová olympiáda je největší šachová soutěž reprezentačních družstev a za Českou republiku tehdy nejvyšší šachovnici hájil Viktor Láznička. Já jsem tenkrát dosáhl druhého nejlepšího výsledku ze všech soutěžících.

Jsou podle tebe šachy spíše věda, sport nebo umění?

Od všeho něco a zároveň ještě hra. Ale v současné době jsou šachy vnímány především jako sport, což je spojeno s rostoucím důrazem na úspěch. Šachy na jedné straně nejsou „pravý sport“, v jiném ohledu zase jsou více než jen sport.

SVĚT ŠACHU

Pojďme se teď podívat na svět šachu obecněji. Šachy jsou celosvětově jednou z nejznámějších a nejhranějších her. Již dlouho. Proč jsou stále populární? Co je dělá tak sympatickou a příjemnou hrou?

Pravidla nejsou třeba tak jednoduchá jako u hry GO, ale ani příliš složitá. Máme desku 8×8 polí, šest druhů figurek, člověk se poměrně rychle naučí, jak která tahá. Ale přitom díky tomu, že se každá figura pohybuje jinak, vzniká značná různorodost a téměř nevyčerpatelné množství idejí. Moderní podoba šachu vznikla v 15. století v jižní Evropě úpravou perské šachové hry šatrandž, následníka staré indické hry čaturanga, od té doby se pravidla měnila jen minimálně. V běžných databázích je okolo deseti milionů partií, ale přesto v šachu neustále objevujeme něco nového. Jsem velmistr, hraji šachy už 27 let, ale přitom nadále narážím na pozice, kde je na šachovnici pár figur a je skutečně nad čím přemýšlet. Takže šachy mají jednoduchá pravidla, a přesto jsou neuvěřitelně složité.

V čem spočívá rozdíl mezi začínajícím a prvotřídním šachistou? Tedy kromě nasbíraných zkušeností.

Mnozí si myslí, že zkušený šachista počítá varianty daleko lépe nebo že si pamatuje mnohem více. Podle mne ale spočívá hlavní rozdíl v tom, že znalec vidí při už prvním pohledu na neznámou šachovou pozici mnohem více než laik. Aby to bylo srozumitelnější, uvedu přirovnání. Když já jako naprostý laik přijdu k obrazu, uvidím tam nějakou krajinu, a když se budu dívat déle, možná si všimnu ještě nějakých detailů. Ale znalec pochopí, ke kterému stylu ten obraz patří, někdy dokáže určit, kdo ho maloval. Pochopí kontext díla a všimne si, co autor chtěl zdůraznit. Už na první pohled toho zaznamená daleko více než já za delší dobu. Šachový mistr je na tom podobně. Jeho první pohled není neomylný, ale dává mu oproti ostatním velkou výhodu. Aby si hráč podobnou schopnost vytrénoval, potřebuje mít talent, zkušenosti i schopnost je zpracovat.

Co je klíčem k šachovému úspěchu?

Řekl bych talent, pracovitost, dobré zázemí, cílevědomost, dobrá fyzická kondice a někdy i štěstí v klíčových momentech kariéry.

Patří sem například i kreativita a imaginace?

Patří sem i kreativita a fantazie, ale ty v nadměrné míře mohou výsledky naopak zhoršit. Spíše je třeba pracovat na sobě, nacházet chyby ve vlastní hře a následně je odstraňovat. To znamená, že když vidím, že hraji špatně koncovky, tak se jimi budu v přípravě více zabývat, abych v nich v budoucnosti dělal méně chyb.

Najdou se ve světě šachovnic i nějaké hráčky?

Šachistek je celkem dost, ale ve světové špičce jednoznačně převažují muži. Vrcholový šach je spojen s častým cestováním po turnajích. Je to tak trochu kočovný život a zdaleka ne všechny ženy sní o něčem podobném. Roli může hrát i to, že ženy nemají tolik příležitostí, v mnoha zemích se rodiče jen výjimečně snaží vychovat ze svých dcer silné šachistky. Je ale pravděpodobné, že žen ve světové špičce přibude.

Jsou i nějaké velmistryně?

Ano, jsou. S těmi velmistryněmi je to složitější. Vedle titulu „velmistr“ (v angličtině „Grandmaster“), jehož mohou dosáhnout muži i ženy, existuje i snáze dosažitelný titul „Woman Grandmaster“, jenž je určen pouze pro ženy. Ten druhý se do češtiny překládá jako velmistryně, což někdy může být matoucí. Žen s titulem „Grandmaster“ je poměrně málo, některé důvody jsem nastínil výše.
Mohu být trochu politicky nekorektní? Věřím, že obě pohlaví jsou v průměru stejně inteligentní, ale konkrétně v šachu mívají mimořádné nadání častěji muži než ženy. Takových těch nepraktických roztržitých profesorů bývá víc mezi muži a často právě podobní lidé mívají nadání na šachy. Ve světové špičce se tento jev projevuje, ale jinde ne. Rozhodně z toho ale nevyvozuji, že by muži byli obecně inteligentnější než ženy. Šachy nejsou zdaleka všechno.

Jak moc ovlivňuje psychika hráče šachovou partii?

Někdy celkem dost. Zrovna já patřím mezi psychicky méně stabilní hráče. U některých jiných to je ještě výraznější. Například ukrajinský velmistr Vasyl Ivančuk je geniální šachista a jeden z nejvýraznějších hráčů posledních třiceti let, ale kvůli nevyrovnaným výkonům se nestal mistrem světa v klasickém šachu.

Využívají šachisté, stejně jako vrcholoví sportovci, psychologa za účelem zlepšení výkonu? Případně máš i ty takového specialistu?

Příležitostně se setkávám s PhDr. Marianem Jelínkem. To je známý sportovní psycholog, který spolupracoval s mnoha slavnými sportovci, mimo jiné s Jaromírem Jágrem a s Karolínou Plíškovou. Spolupráci se podařilo domluvit díky iniciativě mezinárodního mistra Michala Konopky a našeho šachového svazu. Myslím, že mi ty příležitostné konzultace prospívají, i když bych z nich mohl vytěžit i více, kdybych byl cílevědomější. Sportovec ve své kariéře potřebuje především trénovat a pracovat na sobě. Psycholog za hráče tuto práci neodvede, ale může ho navést nějakým směrem, přijít na to, co dotyčnému chybí, čemu by se měl věnovat více a co by měl změnit. Díky tomu pak sportovec může překonávat překážky, jež ho dříve brzdily.

MEZINÁRODNÍ

Jsi součástí národního šachového týmu. Jakou pozici v něm zastáváš? Má nějaká specifika?

Nemá specifika. Většinou hraji za české družstvo na první šachovnici. Jsem uznávaný jako jednička, což zdaleka neznamená, že bych musel vyhrávat všechno. Mám dlouhodobě mírně lepší výsledky než česká dvojka a ještě o něco lepší výsledky než někteří další. Nemám v týmu nějakou dominantní pozici, jsem jeden z hráčů a výsledek každého z nás je pro úspěch družstva stejně důležitý.

Členové národního týmu, „táhnou za jeden provaz“, nebo hrají každý za sebe?

V reprezentačním družstvu máme velmi dobrou atmosféru. Míváme společná soustředění a při soutěžích si příležitostně pomáháme s přípravou na soupeře. Rozkoly mezi šachisty existují i u nás, ale projevují se spíše jinde než v rámci reprezentace.

Jak vzpomínáš na partii s bývalým mistrem světa Garrim Kasparovem v St. Louis v roce 2017?

Hrál jsem tam s ním tři partie, přičemž dvě skončily remízou a jednu jsem vyhrál. Právě ta proběhla českými médii. Zahájení jsem rozehrál slabě a stál jsem na prohru, ale podařilo se mi hru zkomplikovat a velmistr Kasparov v časové tísni přehlédl efektní úder, po němž se musel vzdát. Pochopitelně mne potěšilo, že jsem vyhrál nad legendárním šachistou, ale nepřeceňoval bych výsledek jedné partie. Třináctý mistr světa v současnosti hraje jen výjimečně a v turnaji se projevil jeho nedostatek praxe.

Čím to, že jsi v celkovém pořadí tohoto turnaje neskončil dobře? Přestože jsi tehdy porazil například i mistra světa v bleskovém šachu Rusa Sergeje Karjakina.

Tady je více důvodů. V prvé řadě soutěž byla mimořádně silně obsazena, účastnili se jen hráči světové špičky a já jsem mezi nimi byl jeden z nejslabších. Na turnaj jsem se nedostatečně připravil, protože jsem psal slíbené články do časopisů. Kvůli zrušenému letu jsem přiletěl jen s minimálním předstihem a vedle špičkových soupeřů jsem se musel potýkat i s významným časovým posunem a s nezvyklým tempem hry.

Za zmínku určitě stojí i tvé gesto v sibiřského Chanty-Mansijsku z roku 2011, kde jsi v boji o postup do dalšího kola Světového poháru nabídl soupeři Ukrajinci Mojsejenkovi remízu v partii, v níž jsi mu mohl dát za 3 tahy mat. O co tam šlo a proč jsi se takto zachoval?

V šachové partii platí pravidlo „dotknuto – hráno“. To znamená, že když se šachista dotkne nějaké figurky, tak by s ní měl táhnout. Ale pravidlo se nevztahuje na situace, kdy se hráč figury prokazatelně dotkne omylem. Přesné znění pravidel jsme neznali. Při provádění tahu jsem zavadil o jinou figuru, možná dokonce dříve, než jsem se dotkl té správné. Kdybych musel hrát tou nesprávnou, ztratil bych materiál a partii bych prohrál. Rozhodčí i soupeř mi povolili hrát tou, kterou jsem chtěl. Ale protože jsem nevěděl, zda to tak bylo v pořádku, nabídl jsem ve vyhrané pozici remízu, aby se o výsledku zápasu rozhodlo na šachovnici. A nakonec se mi v tie-breaku podařilo vyhrát. Když jsem tehdy nabízel remízu, vůbec mne nenapadlo, že vše může skončit udělením ceny fair play.

PŘÍPRAVA

Kolik času denně věnuješ šachům?

Někdy je to hodina, jindy deset hodin, takže je obtížné uvést přesný údaj. Nejdéle se šachům věnuji na důležitých turnajích nebo při přípravě s kamarády. Velmi rád si čtu šachové knížky a časopisy, ale nevím, nakolik se tato činnost dá považovat za trénink. Přehrávání partií nepochybně je přípravou, ale u šachově historických článků nebo zpravodajství z turnajů to je věcí názoru.

A partie, které jsi odehrál v Mense, vnímáš také jako trénink?

Bleskové partie v rámci našeho setkání v Mense beru spíše jako exhibici. Pokud je to příprava, tak jen na mistrovství republiky v bleskovém šachu. Někteří soupeři hráli dost dobře, v určitých partiích jsem stál špatně, ale nakonec se mi se štěstím podařilo všechno vyhrát. Nejvíce mě potrápil junior David Barák, pak samozřejmě František Vrána, dále Jiří Řehůřek, s panem Břetislavem Eichlerem jsem mohl ztratit dvojtahově dámu, ale při tomto tempu se přehlédnutím nelze vyhnout. (pozn. pan Navara odehrál třináct partií za sebou s tempem dvě minuty proti pěti)74

Trénuješ spíše za skutečnou šachovnicí nebo za monitorem?

Přiznám se, že na skutečné šachovnici moc netrénuji. Asi bych měl, protože je známé, že mozek se snáze učí ve spojení s pohybem, ať už jde třeba o sport, český pravopis, šachy nebo kreslení čínských znaků. Obvykle trénuji u počítače, dost času trávím nad šachovými časopisy a knížkami, leckdy s sebou vozím kapesní šachy. A často hraji.

Co obsahuje konkrétně tvoje příprava na mezinárodní turnaj? Je její součástí memorování, meditace nebo kupříkladu nějaká zvláštní strava?

Nějaké memorování ano. Meditaci se nevěnuji, ale snažím se dosáhnout zároveň klidu a vysokého soustředění, což není snadné. A ve chvíli, kdy mne partie nějak pohltí, se mi to leckdy daří. Na mé stravě není nic mimořádného.
Moje příprava na turnaj má v podstatě dvě fáze. Před turnajem se snažím zmírnit vlastní herní nedostatky nebo obohatit svůj repertoár zahájení, případně se udržuji v kondici řešením příkladů. Během turnaje, když už vím, s kým budu hrát, se snažím najít slabiny ve hře soupeřů a zapamatovat si nějaké varianty, které by se v partiích mohly vyskytnout, abych ze zahájení dosahoval výhodných pozic.

Je součástí tvé přípravy kromě té duševní i nějaká fyzická?

Nejsem líný na krok. Chodím rád a rychle, jak mnozí mohou potvrdit. Příležitostně běhám, ale jsem spíše sportovní antitalent a přiznám se, že výuka tělocviku na základní škole mi tento předmět i některé pohybové aktivity znechutila, což je škoda. Pro duševně pracující je užitečné věnovat se nějakému fyzickému sportu. Po napínavé partii se rád proběhnu, abych se odreagoval a nadto udělal něco pro zdraví.

Co děláš, když nehraješ šachy?

Všechno možné. Rád si čtu. Jinak trávím snad až příliš mnoho času u internetu. Zajímám se o cizí jazyky, ale v posledních letech jsem poněkud zlenivěl, takže si znalosti spíše jen udržuji. Zajímám se třeba o sociologii, ale v poslední době rovněž méně než dříve.

FILOZOFICKÁ

Jaké je tvé vzdělání, který obor či obory jsi vystudoval? A jaké další tě například zajímají?

Vystudoval jsem logiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, studium jsem ukončil s magisterským titulem. Jako jednooborový student logiky jsem si musel vybrat blok předmětů odjinud. Rozhodl jsem se tehdy pro sociologii. Ta nakonec tvořila zhruba čtvrtinu mého vysokoškolského učiva. Rok po završení studia logiky jsem složil zkoušky na navazující magisterské studium sociologie, ale kvůli nabitému turnajovému kalendáři jsem nakonec nenastoupil.

Říkám-li správně, jsi věřící křesťan. Jak jde dohromady víra a šachy?

Víra a šachy jdou dohromady dobře. Jako profesionální šachista dobře vím, že si před vstupem do kostela mám vypnout mobilní telefon. :-) Jako křesťan se nemodlím za výsledky, protože věřím, že Bůh má rád všechny stejně. Úspěchu v šachu se snažím dosáhnout prací. Ale za to, aby soutěž proběhla korektně, se někdy pomodlím. Například v bleskovém šachu někdy i slušným hráčům padají figurky.

Nedávno byl odhalen dopis Alberta Einsteina, v němž píše, že, cituji: „Bůh je produkt lidské slabosti“ a „náboženství je ztělesněním zcela dětinských pověr“? Takto odpověděl Albert Einstein v roce 1954 dopisem filosofovi Eriku Gutkindovi. Co si Davide myslíš o takovém tvrzení?

Vidím to jinak. To, že lidé na celém světě mají náboženské sklony a hledají něco, co je přesahuje, může znamenat také to, že je Bůh takto stvořil. Boží existenci nemůžeme vědecky dokázat ani vyvrátit, je to v prvé řadě věc víry. Každý v životě někdy byl slabý, přičemž nejen v raném dětství. Jako křesťan věřím, že Bůh dokáže být lidem v jejich slabosti nablízku. Ale nikomu nechci vnucovat svůj názor.
Nevím, v jaké situaci Einstein svá slova napsal a jakou roli sehrály hrůzy druhé světové války, ale víra (zdaleka nejen křesťanská) mnohým lidem pomáhá překonávat životní těžkosti a vykonat velké dílo. Takový Albert Schweitzer (nositel Nobelovy ceny za mír z roku 1952, lékař, teolog, misionář, ...) je samozřejmě mimořádnou osobností, ale slova o dětinských pověrách se k němu ani k mnohým dalším vůbec nehodí.

SOCIOLOGICKÁ

Když cestuješ po světě, vnímáš nějaké zajímavé rozdílné kulturní přístupy v souvislosti s šachovou hrou?

Řekl bych, že vnímám kulturní odlišnosti převážně bez souvislosti s šachovou hrou, protože dnes se herní styly v různých zemích navzájem tolik neliší. Je pravda, že v bývalém Sovětském svazu trvá větší důraz na nějaké studium klasiky. To znamená knížky, řešení příkladů, studium partií velkých mistrů minulosti a důraz na znalosti koncovek. Mám pocit, že třeba v Číně se klade větší důraz na počítačovou přípravu, což má své výhody i nedostatky. Dnešní svět se globalizuje a téměř všichni pracují se stejnými šachovými programy, takže myslím, že se rozdíly dost stírají.

ZÁVĚR

Víš už, co budeš dělat, až ukončíš svou profesionální šachovou kariéru?

Záleží na tom, v jakém věku kariéru ukončím. Rád bych ještě dlouho hrál, ale samozřejmě jsem smířený s tím, že postupem času se mé výsledky zhorší, což je téměř nevyhnutelné. Myslím, že bych se mohl uplatnit jako sekundant silných hráčů nebo jako trenér velmi talentované mládeže. Určitě bych ale nechtěl trénovat třeba ve školním kroužku. To, že je někdo dobrý šachista, ještě neznamená, že bude dobrý trenér, například já jsem vždy ukazoval varianty příliš rychle. Myslím, že špičkový hráč se může nejlépe uplatnit při výchově dalších silných šachistů.

My ti Davide velice děkujeme za to, že jsi si na nás ve svém nabitém programu našel čas a podělil se s námi o svůj příběh, zkušenosti i názory a přejeme ti hodně úspěchů ve tvém osobním i profesním životě.

Důležité poděkování patří také čtyřem členům Mensy, kteří pomáhali s přípravou akce, jmenovitě Hance Sirůčkové, Vlastíkovi Fürstovi, Pavlovi Hejlkovi a Honzovi Jařábkovi.

EXHIBIČNÍ PARTIE

Při setkání s Davidem Navarou jsme uspořádali exhibiční partie bleskového šachu, které byly v reálném čase promítány na velké plátno. Davidovi soupeři sestávali především z členů Mensy ČR a Dětské Mensy, dále z vedoucích brněnských šachových klubů a jednoho zástupce vedení Jihomoravského šachového svazu. Během nepřetržitého zápolení se nepodařilo žádnému z třinácti vyzyvatelů velmistra Davida Navaru udolat, a on tak odcházel neporažen.

David Navara se během setkání zmínil například o učení šachu v minulosti a dnes a reflektoval tak změny v učení obecně. Ve 20. století se šachisté připravovali zejména na klasické šachovnici, byli odkázáni na vlastní analýzu situace (což dobře podněcovalo představivost a kreativitu) a manuální práci s figurami (což poskytovalo výhodu lepšího zapamatování). Proniknout do světa šachu bylo možné, ale informovanost byla složitější, a tak měli navrch převážně starší zkušení hráči. Situace v 21. století je jiná. Počítače usnadňují přístup k informacím o taktikách a strategiích a o historii zajímavých šachových partií masám (což urychluje vznik mladší konkurence) a nabízejí podporu při analýze (což je dobře využitelná pomoc, která však nestimuluje paměť tak efektivně jako vlastní myšlenka a také může vést k lenosti).

Autor: Stanislav Wolf

Sdílet

Tweet